Soukromý křivoklátský MID - 1.5.2006
Pryč jsou ty doby, kdy jsem oblékala pionýrský stejnokroj a s vlastnoručně vyrobeným mávátkem vyrážela vstříc prvomájovému průvodu. Nutno dodat, že mávátko vydrželo dvě mávnutí, takže k tribunám plných našich soudruhů jsem dopochodovala už jen s tyčkou v ruce. Nicméně láska k pochodům se ve mně uhnízdila, takže jsem s povděkem přijala pozvání na tuhle super akci. Musím přiznat, že svátek všech čarodějnic se musel taky oslavit,takže jsem ráno trochu koketovala s myšlenkou nikam nejezdit a svést to na Dařinu rozříznutou packu, ale protože Dara nekulhala, nebylo výmluvy.
Dál už přetiskuji zprávu, kterou sestavil hlavní organizátor celé akce. Lépe bych to nesvedla ani já sama, takže se dobře bavte.
Sešli jsme se v 8:30 u vlakového nádraží v celkovém počtu 7 účastníků + 2 feny (labradorka Bára a choďačka Dara) a vyrazili s půlhodinovým zpožděním na berounské náměstí. Po prostudování rozcestníku jsme se vydali podle plánu po červené. Nutno podotknout, že kdyby nebylo „komparzistů“ z řad našich kamarádů a rodin, byla by účast mizerná. První občerstvovací zastávka se konala na 7km v hospodě postavené v letech 1979-1981 v akci Z. Bohužel zhruba po 10km nás opustila dvě děvčata, která dále pokračovala z Nižboru na Křivoklát vláčkem. Na 13km jsme se pokusili prověřit naše feny, zda budou projevovat zájem o plochy. Udělali jsme nejříve jeden „přímák“ a pak jednu osobu v hustém lese – pes viděl osobu odcházet. Obě feny pracovaly s plným nasazením bez projevu jakékoliv únavy. Po té jsme pokračovali dále. Zpoždění se zvětšovalo. Předpokládaná rychlost přesunu 5km/hod je těžko splnitelná, pokud se jde ve skupině. Dara byla většinu času na volno, pouze do kopce pomáhala Renatě a táhla ji. Bára, která ráda loví, byla celou dobu na postroji a táhla mě (táhla až do cíle ). Na 15km jsem usoudil, že by mohla být dost unavená a tudíž i v lese oladatelná na dálku. Ano, ovladatelná byla asi tak 5min na vzdálenost 15m. Stačila chvilka mé nepozornosti a Bára se vzdálila asi na 50m po cestě a pak zmizela v lese pronásledována Darou. Dara to po chvilce a důrazném okřiknutí Renatou vzdala. Asi po 2min se Bára milostivě vrátila - s prázdnou. Tak jsem jí opět „zapřáhl“ a pokračoval dále. Na 20km jsme si ověřili poslušnost našich pejsků. Feny opět fungovaly bezvadně na stadardní úrovni, která je pro ně obvyklá. Pracovaly rychle a přesně, bez známek větší únavy. Do Roztok u Křivoklátu jsme dorazili před 15:30. Kde se po posezení v místní hospůdce, která byla postavena za podpory fordů EU , od nás odělili Renata, Dara + 2 osoby, tedy po 27km. Na Křivoklát jsme dorazily já, Bará + 1 osoba v 16:30. Celkem jsme ušli 29km. Stopu, o kterou jsem se s Bárou chtěl pokusit na konci výletu, jsem z časových důvodu vypustil . V 17:40 jsme již seděli v původní sestavě 7+2 ve vlaku na Beroun. Počasí vyšlo super nebylo horko ani zima, bylo akorát .
Náhledy fotografií ze složky Soukromý křivolátský MID