Zapykat si dovolenou hned na začátku prázdnin se ukázalo být výhrou, neboť v tomto týdnu roku 863 se začala odvíjet slavná historie jazyka českého a o pár století později se češtinou zabýval  i upálený  Jan Hus, kterému náš rodný jazyk vděčí za háčky a čárky. Že řeč je mocná zbraň, to věděl už i apoštol Jakub:" Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit velký les."....a věděl to i Jiří Žáček, když napsal:

"Za pravdu je dvojí sazba,

jednou pomník, jindy vazba.

Kdo ji řekne dřív než včas,

tomu pravda zlomí vaz."

Nu dost filozofování, jednoduše řečeno, že na týden vegetativního pobytu, kdy člověk nic nedělá, jen jí, spí, vyměšuje a reaguje na světlo, stačilo využít pouze 3 pracovní dny. A v USA by k tomu přibyl ještě Den nezávislosti. Ale asi bychom zase neslavili věrozvěsty a Jana Husa, takže není důvod k planým nářkům.

Věrny tradici jsme se s Darou jako obvykle vypravily do Českého ráje do místa zvaného Ranch Na Kamenci. A jako obvykle jsem balila kufry až na poslední chvíli a stejně jako obvykle to u mě doma vypadalo jak po pumovém atentátu. S velkým sebezapřením se mi nakonec vše podařilo uvést do "koukatelného" stavu ( nevyžehlené prádlo jsem naházela do skříní a špinavé nádobí pečlivě ukryla myčka ), takže jsme  - já s velkým kufrem a Daruna s malým kufříkem, který jsem ovšem stejně nesla já - mohly zamávat světlům velkoměsta a vyrazit.

Klasická sestava doplněná o několik málo nových jedinců, z nichž nejvýraznější postavou byl policejní pes Sazínek (vlastním jménem Yas P.S.) se svým páníčkem Honzou, zaručovala ten správný drive.Honza a Sazínek jsou moooc hezká dvojice, ovšem páneček je neuvěřitelně zaláskovaný do blonďaté krásky Andrey a Sazule si oblíbil Daru, takže jsem zase ostrouhala. Jinak se za celou dobu kromě toho, že se ve čtyřmetrové rouře u stavidla málem utopila jedna choďanda kaskadérka a že v noci nějaká lidská hovada ostříhala koňům hřívy a ocasy, nic zvláštního nestalo.

Dál se už rozepisovat nebudu, neb nejsem mistr líčení a ti, kdo tam byli, mají své vzpomínky, a ti, co tam nebyli, si to podle mého vyprávění stejně nepředstaví.

Ale bylo tam skvěle. Howgh.